† 03. 11. 2008 | kód autora:
WW6Jak ti to vysvětlit, pořád se ptáš.Při tom ale vlastně nic slyšet nechceš, vždyť víš. jen si se mnou hraješ. Neubližuješ mi, když jsi na mě milý, ubližuješ mi když se chováš jako vždy. Ani netušíš jak moc tě mám ráda. Nesnáším se za to. Nic po tobě nechci, jen prosím nedělej věci o kterých víš, že mi vadí. Neurážej se, když na tebe nejsem příjemná (mnohdy mám přece důvod), je to jenom má obrana. Nelituj mě, nedívej se na mě jako na chudinku, měj mě prostě rád. Já znám svou cenu a věz, jednou budeš litovat.Tvá panenka
Byla jednou jedna holčička, co kreslila si na víčka...
† 03. 11. 2008 | kód autora:
WW6Je zvláštní, kolik propodivných lidí člověk v životě potká, vlastně se tito lidé vyskytují v lidském životě již od raného mládí. Každé malé mimčo jistě přišlo do styku se starou ošklivou paní (ježibabou)....Ale postupem času se vše mění, již to nejsou ježibaby, ale zlé paní učitelky ve škole a konečně první kluci u kterých se teď na moment zastavím. Můj první kluk, ó ano, byl to zázrak. Ne snad, že by byl tak dokonalý, ale uvědomte si prosím, že o mě někdo stál! Díky bohu mi rázem stouplo seběvědomí a já si uvědomila, že člověk který si záměrně nechává narůst dlouhé ostré nehty není to pravé ořechové. POtom následovalo několik oťukávání a po nějaké chvíli nastal zlom...Byl skvělý, o dost starší, krásný, zamilovala jsem se téměř okamžitě co jsem ho poprvé uviděla. A ono to kupodivu doopravdy klaplo! Byla jsem šťastná a myslím že on taky. Vlastně ani nedokážu říct proč to nakonec nedopadlo, myslím že jsme spolu málo mluvili. Škoda, měla jsem s ním zůstat, vždyˇjak ten chudák dopadnul. Se slečnou která ho jen využívá. Další love story byla opravdu krutá, občas (zhruba jednou za tři roky) se mi stává, že se zamiluji bláznivě, dělám strašné věci. Jsem naivní a depresivní
† 03. 11. 2008 | kód autora:
WW6V životě si přeju moc věcí, ale ve skutečnosti mi jde jen o jedno. Chtěla bych zažít ten krásný pocit uspokojení. Kéž kdyby se mi povedlo uskutečnit tenhle sen. Asi je to malichernost, každý má přece rozumnější přání a u mě jde jen o chybu v komunikaci. Tak tedy ten úžasný vynález mé společností zmatené mysli je....přehrávaš vzpomínek, emocí, vjemů...Chtěla bych ti ukázat co všechno jsem prožila, co cítila, jak mi bylo. Dokonale bychom si rozuměli, ty bys mě konečně pochopil. Všichni lidé by se navzájem chápali. Takže mi jde vlastně o světový mír, minimálně z toho vyplívá, že bych byla správná Miss.
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
